Generál Josef Kroutil - koválovický rodák (Pomník padlých)

Významný koválovický rodák generál Josef Kroutil

Generál Josef Kroutil se narodil 10. března 1879 Josefovi Kroutilovi staršímu a jeho manželce Marii, rozené Matulíkové z Orlovic jako jejich první dítě z devíti (šest z nich se dožilo dospělosti) v koválovickém domě č. 13. Jako všechny koválovické děti chodil tehdy do školy v Tištíně, protože koválovická škola ještě nestála (začalo se v ní vyučovat v roce 1905). Rodiče mu pak umožnili, aby se pak dál vzdělával na gymnáziu, které studoval v Kroměříži, Valašském Meziříčí a Třebíči. Po maturitě se ucházel o místo u tehdejších rakouských státních drah a získal je roku 1901 v Třemešné na Krnovsku, v kraji, kde se mluvilo německy. Tam se v roce 1905 také oženil s tamní Adelheid Krentschkerovou. Když byl později přednostou stanice v Branticích na Bruntálsku a měl už tři děti, vypukla první světová válka.

Stal se vojákem rakouské armády, se kterou se dostal na ruskou frontu, ale v roce 1915 byl na území dnešní Ukrajiny zajat a převezen do zajateckého tábora v Chvalinsku na Volze. V roce 1917 vstoupil jako dobrovolník do tehdy se rozvíjejících legií v Rusku – vojenských oddílů vytvářených z Čechů a Slováků v Rusku, které byly zpočátku součástí ruské armády a později součástí československé armády. Po bolševické revoluci v listopadu 1917 nová sovětská vláda legiím nepovolila návrat domů přirozeným západním směrem, a proto jim nezbylo než se probíjet přes Sibiř až na dálný východ. Při této strastiplné anabázi dlouhé tisíce kilometrů museli legionáři trávit většinu času jen ve svých vlacích a museli bojovat proti stále sílícím oddílům Rudé armády. Josef Kroutil jako příslušník 4. pluku legií tak prošel řadou bitev, v nichž se osvědčil i jako velitel. Proslavil se zejména v bitvě u Bachmače, k jejímuž vítěznému konci v březnu 1918 přispěl svým pohotovým rozhodováním. Postupně získával uznání svých nadřízených a za své zásluhy byl povyšován. U svých podřízených si zase zasloužil za svůj otcovský vztah k nim přezdívku „táta Kroutil“.

Když českoslovenští legionáři dospěli v roce 1920 až do Vladivostoku a připravovala se pak jejich přeprava dál po moři, bylo Josefu Kroutilovi, tehdy už podplukovníkovi, svěřeno velení nejpočetnějšího transportu asi 6 500 legionářů na lodi America. Ta potom doplula přes Hong Kong, Singapur a Suez do Terstu, odkud legionáři pokračovali na cestě domů vlakem. Dostali se do vlasti po šesti letech. Josef Kroutil se rozhodl, že bude pokračovat ve vojenské dráze. Stal se velitelem pluku v Hradci Králové a od roku 1921 se stal v hodnosti plukovníka velitelem Hanáckého pluku v Olomouci.

Když se v roce 1926 konaly na Hané vojenské manévry, dostal Josef Kroutil od velitele manévrů generála Šnejdárka náročný úkol dovést svěřené oddíly nepozorovaně územím obsazeným fiktivním nepřítelem na výšinu Srnov u Tetetic a Dřínova. Když už se zdálo, že úkol se nepodařilo splnit, dorazily útvary vedené Josefem Kroutilem na Srnov z neočekávaného směru. Na dotazy ze štábu manévrů jak se mu to podařilo, odpověděl, že vojáky přivedl málo známou úvozovou cestou, kterou si pamatoval ze svého dětství. Po úspěšných manévrech pak kapele svého pluku večer přikázal dlouho vyhrávat na návsi v Koválovicích a v Tištíně. Ta hrávala v Olomouci i Pochod papá Kroutila, který složil její kapelník.

Poté, co president T. G. Masaryk jmenoval Josefa Kroutila v roce 1928 brigádním generálem, převzal velení 8. divize Československé armády v Opavě. V roce 1929 se na Hané konaly další manévry. Když štáb generála Kroutila procházel Troubkami, vítala ho tam za obec žena, která ho oslovila: „Pane generále!“ On v ní ale poznal svou kamarádku z mládí a řekl jí: „Ale ty jsi přece Františka Skácelová z Koválovic, a proto mně řekni prostě jen Josefe, buď zdráv!“ V roce 1933 byl Josef Kroutil jmenován divizním generálem a v roce 1935 bylo zahájeno řízení k jeho jmenování armádním generálem jako nejvyšší možnou hodností. V tu dobu se však už u něho silně projevily zdravotní důsledky sibiřské anabáze, kde prodělal i malárii, musel být penzionován a brzy nato 22. ledna 1936 ve věku necelých 57 let zemřel.

Velkolepý pohřební obřad se konal nejprve v Opavě za účasti vrcholných představitelů armády a regionu. Bylo při něm vystaveno i 11 vyznamenání, která byla generálu Kroutilovi udělena. Pak byly jeho pozůstatky podle jeho přání převezeny k pohřbení do Koválovic. Tam se jeho pohřbu zúčastnilo podle údajů tehdejšího tisku asi 7 tisíc lidí, což je pravděpodobně nejvyšší počet lidí, který kdy v Koválovicích byl. Hrob generála Josefa Kroutila je na levé straně koválovického hřbitova.

Je smutné, že jeho manželka i všechny tři generálovy děti byly po skončení druhé světové války při nesprávném uplatnění kolektivní viny bez jakékoliv jiné než národnostní příčiny nezaslouženě odsunuty z Opavy do Německa, kde dožili. U koválovického pomníku padlých v první světové válce byla v roce 1993 umístěna pamětní deska na generála Kroutila, pořízená před druhou světovou válkou a zavěšená původně na jeho rodném domě č. 13. V dalších letech pak byla postupně ukrývaná před fašisty a později před komunisty ve věži koválovického kostela. K jejímu odhalení přijela tehdy ještě žijící jeho dcera Alžběta se svým synem Dr. Wilhelmem Muschkou, generálovým vnukem. Ten o něm napsal knihu Legionář, kterou v roce 1995 vydalo německé nakladatelství Peter Lang ve Frankfurtu nad Mohanem.

Podrobnější informace o generálovi Josefovi Kroutilovi jsou dostupné na internetu na adrese www.cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kroutil.

Generál J. Kroutil ve slavnostní uniformě.

TGM a divizní generálové - 27.dubna 1934 - Josef Kroutil druhý zprava

Generál J. Kroutil spolu s rodinou ( manželkou, synem, dvěma dcerami a pobočníkem).

Odhalení desky Josefa Kroutila - 1993 v Koválovicích